Prohlášení o použití cookies

V sobotu 8.září se uskutečnil již 21. ročník turnaje v šachu

Rapid turnaj v Moravském Berouně vykročil do své třetí desítky pořadatelských ročníku, když členové místního šachového klubu v sobotu 8. září uspořádali jeho dvacáté první pokračování.

To se poněkud překvapivě odehrálo v mírně komornějším duchu, když na startu se prezentovalo „pouze“ 38 šachistů. Těžko říct co toho bylo příčinou. Termín kolidoval v nejbližším okolí pouze s vícedenním turnajem ve Valašské Bystřici a z šachového hlediska byl vždy Beroun na mapě oblíbenosti zapsán velmi dobře, když v předchozích ročnících míval pravidelně i velmistrovské zastoupení. Ani na finanční vklad si nikdo stěžovat nemusel, byla to symbolická padesátikoruna, protože turnaj byl částečně dotován z projektu podpory sportu v Olomouckém kraji i z města Berouna. No, nechme se příští rok překvapit, zda šlo o ojedinělou souhru okolností.

Na startu se přesto sešla kvalitní konkurence, která navíc elově byla rozložena poměrně rovnoměrně, takže na své úrovni si postupně v devítikolovém švýcarském systému s tempem 15 minut na partii mohl zahrát opravdu každý. Turnaj s přehledem odřídila extraligová rozhodčí Alena Navrátilová, pod jejíž taktovkou soutěž probíhala svižně a její ukončení se zdařilo dokonce s předstihem, když počáteční zdržení bylo jen minimální. Konflikty se nekonaly žádné a rozhodčí stihla ještě na místě samotném na web zavěsit výsledky turnaje, který bude započítán na národní listinu rapid koeficientů.

Do role jasného favorita se pasovala trojice mistrovského zastoupení, a to konkrétně dva mezinárodní mistři Michenka (2231) a  Vesselovsky (2312), které doplnil fide mistr Cagašík (2259). Ti také nenechali nikoho na pochybách, kdo že je tu šachovým pánem a rozdělili si vavříny. Jednoduché to však rozhodně neměli.

Hned v prvním kole se totiž ukázalo, že v patnáctiminutovce se může stát cokoliv, když řada výše nasazených hráčů nepotvrdila roli favorita. To se sice výše uvedené trojici nestalo (Michenka a Cagašík dokonce prošli turnajem bez porážky), avšak i oni začali od kola čtvrtého postupně tu a tam ztrácet remízy. Šachová bohyně Caissa byla navíc tentokráte nemilosrdná a postupně hlavní favority nechala nalosovat proti sobě. Všechny tyto duely skončily remízou a tak rozhodovalo, kdo a jak bude úspěšnější, proti zbytku.

V pátém kole klopýtl IM  Vesselovsky a prohrál. I když se to vzápětí snažil napravit dvěma výhrami v řadě, nestačilo to a při remízách v posledních dvou kolech se nakonec musel spokojit s třetím místem a 6,5 body. O zlato se tak poprali Michenka s Cagašíkem. Po celou dobu turnaje se střídali ve vedení a shodný bodový zisk měli před posledním kolem. Oba remizovali, ovšem za naprosto odlišných okolností. Zatímco Cagašík se dostal do úplně prohrané pozice, kterou řadu tahů držel nad vodou jen zázrakem, Michenka naopak útočil na vítězství v turnaji.  

„V poslední partii jsem si vybudoval dobrou pozici a stál jsem podstatně lépe. Soupeř se ovšem houževnatě bránil. Nikam jsem nespěchal a snažil se najít způsob, jak výhodu uplatnit. Nic konkrétního tam ale na přímou výhru nebylo. Bohužel mě to stálo cenný čas. A i když jsem i před koncem partie měl výhodu, s dvěma minutami na hodinách jsem nechtěl riskovat dobrý turnajový výsledek a nabídl smír. Navíc Cagašíkova partie mohla dopadnout taky jinak, než dopadla. Jsem přesto maximálně spokojený, myslím, že na důchodce je to dobrý výsledek,“ usmíval se po boji Michenka. O vítězství v turnaji však přišel, protože Cagašík úplně prohraný duel zachránil a urval remízu také. Pomocné hodnocení pak o fous rozhodlo v jeho prospěch.

„Až na tu poslední partii jsem dnes hrál dobře, nikde jsem nebyl ohrožený. Snadný není samozřejmě žádný turnaj, ale mně se dnes dařilo, cítil jsem při šachu velkou sebejistotu. Zvažoval jsem původně účast na turnaji ve Valašské Bystřici, ale nakonec jsem se rozhodl, že si raději místo toho zahraji pár rapidů a tady se to rozhodnutí i vyplatilo. Za klíčový okamžik považuji pro sebe sedmé kolo, kde jsem dal remízu Jozefu Valenčíkovi (1899). Pro mnohé to bylo poněkud překvapivé, ale on tu hrál ve výborné formě a já cítil, že je nebezpečný. Blížil se konec klání, obezřetnost byla zcela na místě. Měl jsem v poslední době pár starostí ve svém soukromém životě a tak mi výkonnost trochu stagnuje, ale věřím, že jak se vše urovná, mám šanci i ještě na daleko lepší formu,“ podělil se o bezprostřední pocity Cagašík.

V případě Valenčíka měl pravdu, tento šachista opravdu odehrál turnaj nad očekávání dobře a skončil na čtvrtém místě, když jeho elo performance se blížilo 2100, tedy vysoko nad jeho současný koeficient.

Pořadatelé se i letos organizačního zajištění zhostili na jedničku. Absentovaly sice oblíbené domácí klobásky od soukromého řezníka, ale nahradily je jiné, po kterých se rovněž jen zaprášilo. V rámci pitného režimu bylo k dispozici pivo i nealko a hrací sál byl dobře připravený a prostorný. Počasí vyšlo ideálně. Nikomu nemuselo být případně líto slunečného dne, protože v průběhu turnaje se dostavily dva po sobě skoro bezprostředně jdoucí pořádné lijáky.

Sponzorující společnost Granitol i letos turnaj podpořila a všichni hráči si tak odvezli vítanou drobnost - tašky se sadami igelitových sáčků, které se v domácnosti hodí vždy.

Závěrem se sluší poděkovat organizátorům. Kdo si nikdy nezkusil pořádat šachový turnaj, nezažil kolik práce a starostí s tím je. Klobouk dolů před každým, kdo se k něčemu podobnému nejen uvolí, ale ještě to po dlouhá léta udržuje!

Ladislav Spurný